Manželské

Manželka stojí večer v ložnici, dívá se na sebe do zrcadla a naříká. Manžel leží v posteli a poslouchá: "Mám pomačkanou pleť, prsa vytahaný, zadek jako vymačkanej pomeranč, křečový žíly, vlasy mi nedržej... jsem odporná." Celá zoufalá se obrátí na manžela, aby jí řekl alespoň něco pozitivního. A z lůžka se ozve: "Ale zrak máš v naprostém pořádku..."

Honza klečí v kostele před ukřižovaným a modlí se:
"Pane Bože, já vím, že si velmi trpěl, bičovali tě, korunovali, nadávali ti, ukrižovali tě, ale ženatý si nebyl."

Proč se nevěsty vdávaj v bílým?
.
.
Je to standardní barva spotřebičů pro domácnost...

"Miláčku," povídá manželka, "hádej, co jsem ti dnes připravila k obědu?"
"Hele, nejdřív to dej na stůl a já budu hádat potom."

"Čím to je, že stále chodíte do práce tak ospalý?"
"To je vina mojí ženy."
"Je tak vášnivá?"
"Bláznivá. Jakmile slyší nějaký rachot, vzbudí mě a já musím štěkat."

Manžel s manželkou se nebaví.
Večer ji napíše na lístek: "Vzbuď mě v šest."
Ráno o půl devátý najde na stolku lístek: "Stávej!"

Paní Nováková k manželovi: "Přísahej, že už víc nebudeš pít."
"Přísahám, ale míň také ne!"

"Miláčku, mohla bych jet do Londýna s tebou?" ptá se žena může před služební cestou.
"Ale má drahá, já tam budu mít spousty práce a co bys tam dělala?" říká muž.
"To by mi nevadilo. Já bych se prošla po obchodech a sem tam si koupila nějaký svetřík a různé doplňky...." odvětí žena.
"To si přece můžeš koupit i tady," namítá muž.
"To jsem právě chtěla slyšet."

V manželské posteli:
"Františku, můžu zhasnout?"
"Ty jo, ale lampu nech svítit!"

Chlápek začně podnikat a jak už to tak bývá, chodí domů pozdě a úplně groggy.
Jednou takhle zase přijde pozdě domů, tak tak se doplazí do postele a když se konečně natáhne, jeho drahá polovička povídá:
"Miláčku, a nezapomněl ty jsi pro samé to podnikání na manželské povinnosti?"
A on s příslušnou květomluvou vstane a jde umýt nádobí.

Sedí muž večer před televizí, najednou se zvedne a povídá:
"Stará, oblékni se, jdu do hospody!"
Manželka s radostí odpoví:
"A ty mně vezmeš s sebou?"
"Ne, ale vypínám topení."

"Miláčku, jak ti chutná ten bramborový salát?"
"Je výborný. Kupovala jsi ho sama?"

"Přijmi mou upřímnou soustrast."
"Proč?"
"Koupil jsem svý ženě nový kožich."
"A co s tím mam já společného?"
"Ale nic, jen že má stará jde na návštěvu k tvojí ženě."

"Jo, milej zlatej," stěžoval si muž kamarádovi, "člověk zamumlá pár slov na radnici a hned je ženatej."
"Hmm," dodává druhý, "a pak zase zamumlá pár slůvek ze spaní a hned je rozvedený."

"Miláčku, mohla by jsi se mnou dnes jít do hospody?"
"A proč?"
"Kamarádi mi nechtějí věřit, že vypadáš jako Pokémon."

Leží žena s milencem v posteli. Najednou zazvoní telefon. Ona ho zvedne a povídá: "hm, jo, fajn, jasně, v pohodě, dobře ... tak ahoj."
"Kdo to byl?" ptá se milenec po zavěšení telefonu.
Ona na to:
"ále manžel, volal, že přijde později, že prý s tebou v hospodě právě hraje karty."

"Věro, řekni mi, jak jsi zjistila, že ten tvůj nápadník je ženatý?"
"Jednoduše, nechala jsem mu na tváři stopy rtěnky a druhý den tam měl modřinu."

"No a jak dlouho jste, prosím vás, už spolu?" ptá se soudce u rozvodu dědečka a babičky. "Přes padesát let, pane soudce!"
"A to se chcete, lidé, prosím vás, po takové dlouhé době ještě nechat rozvést?"
"No vidíte, pane soudce, co je moc, to je moc!" praví babička rezolutně.

Novomanžel se ptá své ženy:
"Proč už půlhodiny držíš tu slepici za krk?"
"Vařím!"
"A proč takhle?"
"No, vždyť tady se píše: Slepici půl hodiny mírně dusíme."

Venku je tak krásně," povídá muž manželce, "a ty se tady dřeš s parketama! Měla bys jít raději na vzduch a umýt mi auto..."