Vtipy o lordech

Lady Hamiltonová telefonuje přítelkyni: "Slyšela jsem, že vašeho manžela navrhují do sněmovny lordů. Když je to pravda, zastavte se na fantastickou večeři. Když ne, zastavte se příležitostně na čaj!"

Lady Clarisa požádala o rozvod. Do žádosti stručně uvedla důvod žádosti: "Lord Streeford se neomluvil ani po tom, když vloni odešel na partii bridge a vrátil se až po 12 měsících!"

Sir Robert vykládá svým přátelům v klubu: "Když vypukl požár, vběhl jsem do salonu a v náručí jsem vynesl tchyni, lady Bessonovou."
"Nemusíte se za to stydět, upokojují ho posluchači," v takovéto situaci člověk lehce ztratí hlavu!"

"Proč jste na večírku bez manželky?", ptá se domácí pán lorda Huberta.
"Lady Irma měla totiž velmi špatnou náladu."
"Proč?"ˇ
"Že jsem ji nechtěl vzít na tento večírek!"

Lord poučuje nového sluhu: "Když takto zdvihnu prst nahoru, znamená to, že máte hned přijít ke mně. Nemám rád totiž zbytečné řeči!"
"To je v pořádku, pane," odpovídá sluha," já když ukážu prstem dolů, tak to znamená, že se mi nechce a nepřijdu!"

Roztržitý lord Cecil telefonuje: "Je tam číslo 54321?"
"Ne, tady je 54312!"
"Tak proč, do čerta, zdvíháte telefon?"

Posádka pobřežního hlídkového člunu uviděla dosti daleko od břehu lorda Patricka v černém klobouku. Připlují k němu a ptají se: "Proč má vaše lordstvo černý klobouk, když všichni ostatní nosí za tím účelem jen plavky?"
"To bude asi tím, že všichni ostatní se koupou, kdežto já se topím!"

Lord Edvard říká své manželce: "Tento rok nemůžeme jet na dovolenou k moři, musíme myslet na své dluhy!"
"Nechápu," nedá se manželka, "proč bychom na ně nemohli myslet i u moře!"

Lord Ralph se vrátil po čtyřech letech z lovu v Africe. Věrný sluha John ho čekal na nádraží. Lord se vyptává:
"Stalo se něco za mé nepřítomnosti, Johne?"
"Samé maličkosti, Sire."
"Konkrétně, Johne!"
"Hned první rok utekla vaše manželka lady Simona s naším zahradníkem."
"Neuvěřitelné!"
"Na druhý rok vaše statky zaplavila a znehodnotila veliká povodeň."
"Katastrofální!"
"Třetí rok vyhořel do základů váš zámek!"
"Proboha, Johne, a co se stalo letošní rok?"
"Tento rok se ztratila vaše fajfka a hodinky po dědečkovi."
"To jsou maličkosti Johne."
"Však to říkám od začátku, sire, samé maličkosti!"

Přátele se u whiskey ptají lorda Donovana, jak strávil dovolenou.
"Tento rok byl vynikající. Nádherná pláž, písek jak pudr."
"Co jste dělal každý den na pláži? Vždyť to musela být veliká nuda."
"Ani bych neřekl. S lady Irenou jsme si vymysleli ohromnou zábavu: První den zahrabala lady mne do písku a druhý den zase já ji.
"Skvělá zábava, a co dál?"
"No, příští rok tam zase půjdu, abych ji vyhrabal!"

Lady Fellersové telefonuje jízlivě a samozřejmě anonymně jistá dáma: "Včera jsem viděla večer na pláži vašeho manžela s mladou, atraktivná blondýnou!"
"No a: To si tam měl vzít kyblíček a lopatičku?"

Starý lord Charles zemřel. Přátelé, kteří přišli kondolovat, se ptají na poslední slova zesnulého.
"Nestihl nic říci," vysvětluje vdova, "vždyť jsem s ním byla po celou dobu jeho umírání!"

Vnučka lorda Cecila, mladá lady Grace, se pohádala se svojí rodinou a odstěhovala se do Londýna, kde se z ní po čase stala vyhlášená prostitutka.
Když se o tom dozvěděl lord Cecil, na zasedání rodinné rady pobouřeně vykřikl: "Taková hanba! Člen naší slavné rodiny a pracuje!!!"

Lord Cecil kárá komorníka: "Třikrát jsem zvonil, než jste přišel!"
"Promiňte, sire, ale neslyšel jsem."
"Měl jste přijít a říci, že neslyšíte!"

Jednou se lord vrací ve značně podroušené náladě domů. Ulehne do postele a do sklenice vedle postele dá svoje skleněné oko. V noci má však velikou žízeň, poslepu nahmatá sklenici a hodí obsah do sebe. Ráno se probudí a něco ho tlačí v dolní části těla. Zavolá tedy sluhu, aby se podíval, co tam má. Ten koukne a povídá:
"Hrůza, můj pane, někdo vám kouká ze zadku!"

Při skleničce whisky se ptá jeden lord druhého lorda:
"Sire, hovoříte při souloži se svou ženou?"
"Ano, pokud je po ruce telefon."

Lord pochoval ženu. Na cestě z krematoria ho doprovází Jean, který nese urnu s popelem drahé zesnulé.
Jdou mlčky, ponořeni do truchlivých vzpomínek, když tu najednou začalo mrznout.
Lord uklouzl a povídá:
"Třicet let mi byla dobrou ženou, ale Jeane syp popel, přece si nepolámeme nohy."

"Mylady, v knihovně je lupič," hlásí James lady Elsii.
"Ano. A co čte?"

"Jean, bývají dýmky červenobílé?"
"Ne, pane."
"Tak to jsem právě vykouřil slávistu..."

Povídá lord Jack svému příteli:
"Minulý rok jsem stál na okraji velké propasti. Naštěstí jsem od té doby učinil krok dopředu."