Vtipy o dětech

Školní perličky:
- ospalý jsem ve třídě pořád proto, že ve mně dříme talent;
- nejhodnější jsou teď deváťáci, kteří se s námi vlastně budou loučit. Vidíte, už dostali rozum;
- kdyby se Archimedes nekoupal, tak jsme ho dnes neznali;
- knížka je opravdu nejlepší přítel člověka, žákovská snad ani ne, ale šeková určitě;
- nesměj se nejlépe, mohlo by to být naposled;
- nemůžeš dělat, co se ti zachce, i když máš k tomu nadání;
- jaký je rozdíl mezi bleskem a elektřinou vím - za blesk se nemusí platit;

Školní perličky:
- kovy jsou tvrdé, nekovy například o něco měkkčí;
- vernisáž je otevření výstavy, například hudebního umělce;
- meteorologové vydávají předpovědi navzdory počasí, které si mezitím dělá co chce;
- cesta do školy mi trvá deset minut, ale nesmím se okolo sebe dívat otevřenýma očima;
- jazyk jsem an něho vyplázla proto, že se chlubil, že bude studovat na doktora;
- já bych se do školy pěkně oblékala, ale učitelky by mne potom za trest vyvolávaly;

Školní perličky:
- dny se prodlužují, to vidíme i podle toho, že vyučování ne a ne skončit;
- když tatínek vjede do zákazu vjezdu, nepotká nikde ani kolo;
- srdce obojživelníka se skládá ze dvou částí- ze dvou chlopní a komory, která je v předsíni;
- zajíc se nazývá hlodavec, proto všechno sní a je to hladovec;
- neumím se moc bít, protože nemám staršího bratra;
- lodě mají ženská jména proto, že stojí hodně peněz;
- delfíni jsou v současné době hodně studovaní;

Školní perličky:
- vím, že za štěstí je třeba bojovat, jenom nevím s kým;
- strana třeba znamená jít na stranu;
- v naší republice máme velké neřestné bohatství;
- počítání z hlavy je daleko důležitější než na tabuli, protože hlavu nosíme pořád sebou;
- prosím, paní učitelko, vy jste tak hodná, že až budu velký, tak budu řezníkem a budu vám schovávat kotlety;
- aby ve škole probíhal poplach podle plánu, tak jsme zachovávali paniku;
- škole vděčíme za nejkrásnější chvíle svého života. Když se z ní vyběhne;

Současná:
Povídá babička vnoučkovi:
"Pepíčku, musíš být hodný, moc hodný a potom možná na Vánoce uvidíš i svého tatínka!"

Ptá se malý Matýsek sousedky:
"Paní Macháčková, nešla byste k nám zabít kapra?"
"A proč zrovna já?" ptá se vyděšená sousedka.
"No tatínek říkal, že máte strašnou ránu!"

"Kdo mi může podat důkaz, že Ježíšek neexistuje?" ptá se paní učitelka. Přihlásí se jinak vzorná Pavlínka:
"Prosím, kdyby existoval a vyslyšel všechny dětské prosby, tak už na světě není na živu ani jeden učitel nebo učitelka!"

"Mami, Ježíšek nejen existuje, ale i naděluje!" povídá Pepíček po návratu ze školy.
"Proboha, jak jsi na to přišel?" spráskla maminka ruce nad hlavou.
"Říkal to náš fyzikář, když mě dnes zkoušel. Povídal doslova - Ježíši, cos mi to zase nadělil za prezenta?"

Před štědrovečerní večeří volá maminka na malého Pavlíka, který si venku s kluky hraje na vojáky:
"Pavlíčku, nech se zastřelit a pojď domů! Za chvíli přijde Ježíšek!"

"Tatínku," tulí se dvanáctiletá dcera k otci, "víš, co bych chtěla pod stromeček?"
"To vůbec netuším, dítě, řekni své přání."
"Taková prsa, jako má maminka!"

Ptá se po vánocích paní učitelka Pepíčka: "Tak, co jste měli pod stromečkem?"
"Prosím paní učitelko, stejně jako loni, stojan."

Povídá babička vnoučkovi:
Tak malý, a už lžeš?“
„A do kdy s tím mám počkat, babi?“

Tati, komu mám věřit, rádiu nebo mamince?“
„přijde na to, o co jde.“
„No v rádiu hlásili, že je venku hodně smogu, ale maminku jsem slyšel včera, jak říká do telefonu... přijď, vzduch je čistý!“

Malá holčička vybízí stejně starého chlapečka: „Pojď si hrát na tatínka a na maminku.“
„To si neumíš vymyslet něco lepšího? Prali jsme se včera“

Přijde malý Pepíček ze školy a tatínek se ho ptá. „Tak, Pepíčku, jak bylo ve škole?“
„Čtyři jedničky a jedna pětka.“
„Opravdu?“ Tatínek otevře žákovskou knížku a tam je napsáno: 11.11. – matematika -5

Přijde vnouček ze školy. „Dědo, dnes byli ve škole hasiči a ukazovali nám auto, hadice... a říkali, co máme dělat, když uvidíme, že hoří.“
„A co máte dělat?“
„No, máme hned volat 150!“
„To jsou ale novinky... my jsme celý život volali HOŘÍ!“

Na pláži: "Promiňte, to váš synek mi zahrabal čepici do písku?"
"Ale kdež, můj je támhleten - co právě zkouší, zda vám lupou propálí nafukovací matraci!"

Známý lovec vylíčil ve škole svoje zážitky z lovu na medvěda tak dramaticky, že ho jeden mladý posluchač ihned požádal o autogram.
"Moje vyprávění se ti tak líbilo?"
"Ani ne, ale až vás příště medvěd roztrhá a sežere, bude ten autogram tak vzácný, že ho lehce vyměním za deset zápalkových nálepek!"

Honzík říká paní učitelce, že by jí chtěl něco říci, ale že se hrozně stydí. Na to paní učitelka: "Tak pojď do kabinetu, tam mi to povíš!"
Přijdou do kabinetu a Honzík povídá: "Paní učitelko, já vás mám strašně rád a chtěl bych se s vámi vyspat!"
Paní učitelka:" Víš Honzíku, já ale nemám ráda malé děti!"
Honzík je pohotový: "To nevadí. Já si dám pozor!"

Pepíček si stěžuje mamince, která se vrátila z léčení:
"Tak si představ, že jsem musel vstát a pustit tu slečnu, která k nám chodila, když jsi nebyla doma, sednout na moje místo!"
"A kde jsi seděl?"
"Tatínkovi na klíně!"